Vzpomínky na školu jsou u každého jiné. Ty nejjasnější většinou souvisí s nějakou emocí nebo zážitkem, zatímco ty, které mozek vyhodnotí jako nepotřebné, jednoduše zapomeneme. Nebo ne?
Naši paměť ze všech předmětů nejvíce prověřil dějepis. Data různých bitev, podpisů smluv, střídání vládců i celých rodů, začátky a konce válek i významné objevy, to vše jsme si měli pamatovat a umět nazpaměť. Mnoho z těchto věcí už si ani nevybavíme, protože jsme k jejich naučení využili jen krátkodobou paměť, abychom dostali dobrou známku z testu nebo zkoušení. Spíše si vzpomeneme na barvu našeho školního batohu než na počet dětí Albrechta z Valdštejna. Některé informace si samozřejmě v hlavě udržíme, ale u některých máme v paměti jen útržky. Rok 1212, Zlatá bula sicilská, spojení, které zná každý. Ale o co se jednalo a kdo za ni byl zodpovědný a proč, to už si vzpomene jen mizivé procento lidí. Rychlé zapomínání využívají i televizní soutěže, které otázky z historie často zařazují.
Existuje mnoho metod ke snadnějšímu zapamatování informací, proto jsme si ve škole v sešitech barevně podtrhávali a zvýrazňovali důležité věty. Pak se tak stane, že víme, že to, co v paměti marně lovíme, bylo v sešitu napsané vpravo dole a podtržené oranžově, ale už nedáme dohromady, co za informaci tam bylo. Schválně zkuste říct alespoň dvě věty o punských válkách, Australopithekovi nebo Sámově říši. A naopak o tom, jak vypadal váš penál a jaká byla výzdoba třídy. To druhé je samozřejmě mnohem jednodušší. Bez problémů dokážeme popsat první školní tašku a šaty paní učitelky, ale jen těžko si vzpomeneme, kdy proběhla bitva u Lipan. Náš mozek zkrátka informace selektuje, a pokud bychom chtěli v hlavě udržet všechna data významných událostí, museli bychom si je neustále opakovat.
Není v lidských silách pamatovat si úplně všechny informace, se kterými se během svého života setkáme. Brzy by došlo k zahlcení a nemohli bychom ani fungovat v běžném dni.
Vítejte!
Komentáře