Spodní prádlo považujeme za základní součást šatníku a většinou nás jeho nošení nijak neruší. Už při výběru dbáme na pohodlí a příjemný materiál. Ne vždy ale bylo prádlo tak pohodlné.

Velké změny

Málokterý kousek oblečení má za sebou tolik změn a inovací jako spodní prádlo. Malé, velké, krátké, dlouhé, vše ukázat, vše schovat, prádlo se opravdu během let vyvíjelo různými směry. Ve starověkém Egyptě nebo Římě se nosila bederní rouška. Ne proto, aby zakryla intimní partie, nahota nikomu nevadila a byla přirozená, ale proto, aby právě tuto choulostivou část lidského těla chránila proti chladu a úrazům. Zlom nastal až ve středověku, kdy nahota začala vadit a lidé se začali zahalovat. Výhodu měli bezesporu muži, kterým za prádlo posloužily dlouhé a pohodlné spodky, dlouhé až do půli lýtek, později i opatřené poklopcem. Dobové dámské spodní prádlo ale mělo do pohodlí ještě velký kus cesty, nosily se upnuté korzety a šněrovačky, které omezovaly v pohybu i přirozeném dýchání. Nebylo tak výjimkou, že dáma kvůli povrchnímu dýchání pro splnění diktátu módy omdlela. Až na přelomu 19, a 20. století si mohly dámy svobodně a zhluboka oddechnout.

Revoluce v nedbalkách

Přesto ještě malá slepá ulička v cestě za pohodlím byla, a to právě na začátku minulého století. Vznikly overaly s dlouhými rukávy i nohavicemi, které měly jediný úkol, zakrývat co možná nejvíc holé kůže. Brzy však éra plného zahalování skončila a prádlo stále více připomínalo to dnešní. Dámské se rozdělilo na dvě části, kalhotky a podprsenku, pánové nosili i dnes tolik oblíbené trenýrky volného střihu a s krátkými nohavicemi. Pro potřeby především sportovců se pak na trhu objevily i slipy bez nohaviček a upnuté boxerky s anatomicky tvarovaným klínem.

Dnes si můžeme vybrat z mnoha střihů a materiálů přesně takové prádlo, které odpovídá našim představám a požadavkům. Cesta k pohodlí ale byla opravdu dlouhá.