• 0 Zlatý retrívr

    0.00 z 0 Hlasů

    Historie: O původu plemene koluje více historek, než pravd. Jisté je to, že kořeny všech retrívrů najdeme v Newfoundlandu, kde psi pomáhali zdejšímu obyvatelstvu při lovu ryb, tahali lana lodí, nebo ryby vypadlé ze sítí. Britům se plemeno zalíbilo a proto přivezli několik jedinců do Anglie. Samotný čistokrevný chov začíná až v druhé polovině 19. století. Výsledkem dlouhého křížení byl tvrdě pracující lovecký pes. Zlatý retrívr jako plemeno byl uznán roku 1913 a v ČR se chová od roku 1981.   Vzhled: velký, statný symetrické postavy vyrovnaný pohyb laskavý výraz lebka je přirozeně vyvážená čenich je silný, černý a široký oči dobře posazené, barva tmavě hnědá tlapky obrouhlé ocas je dlouhý, bohatě osrstěný a nesen v linii hřbetu srst je hladká, nebo mírně zvlněná. S hustou nepromokavou podsadou. zbarvení je vždy zlaté nebo krémové, jakékoli jiné je nepřípustné (s vyjimkou trochy bílé na hrudi) výška: 51-61cm Povaha: vyrovnaná, laskavá, mírná a přátelská je značně inteligentní a poslušný, proto patří mezi snadno cvičitelná plemena přirozené vlohy k práci (časté uplatnění jako vodící pes pro nevidomé) Zlatý retrívr patří do skupiny FCI VIII. - slídiči, retrívři a vodní psi    

  • 0 Může být na Marsu život?

    0.00 z 0 Hlasů

    Na podzim roku 2015 oznámila NASA objev vody na Marsu. Některé teorie tvrdí, že na Marsu existoval život, ale srážka s obřím asteroidem, jej zcela zničila včetně atmosféry. Je ale doopravdy obyvatelná? +30 °C VE STÍNU? Když si představíme naší sluneční soustavu, tak zjistíme, že Venuše a Merkur jsou příliš blízko Slunce a nemohou si udržet vodu a atmosféru, která by umožňovala život. Jupiter, Saturn, Uran a Neptun jsou zase příliš daleko, aby si udržely vhodnou teplotu pro život. Zůstává naše Země a Mars. Na Zemi už život je, takže se podíváme na Mars. Průměrná teplota povrchu Marsu je -56 °C. Na rovníku se běžně pohybují od -90 do -10 °C. Nad nulu se vyhoupnou jen zřídka. Jenomže teplota povrchové vrstvy půdy může dosáhnout až +30 °C. Značné teplotní rozdíly způsobené mezi dnem a nocí jsou způsobené řídkou atmosférou. NA MARSU PROUDÍ VODA NASA v září roku 2015 potvrdila přítomnost vody. Je pravda, že je k tomu zapotřebí určitým podmínek, aby ta voda vyloženě proudila. Při minusových teplotách, by to šlo opravdu těžko, ale svou roli v tom hraje sůl. Údaje o ložiskách soli získali ze satelitu Mars Reconnaissance Orbiter. A právě díky ní, může voda i za nehostinných podmínek proudit. Zatím není jasné, odkud se tekoucí voda na Marsu bere. Jednou z možností je, že na sebe sůl váže vodu z atmosféry. Hlavní roli v tom nejspíš budu hrát i minerály chloristany, které dokážou zabránit kapalině zmrznout i při -70 °C. Na Zemi se chloristany přirozeně vyskytují na pouštích. JSOU ZNÁMY JEN 3% POVRCHU MARSU Specialisté z NASA mají za to, že voda je znamením života. Dá se tedy předpokládat, že pod povrchem existuje určitá forma života byť v mikrobiálním stavu. NASA má v plánu prozkoumat i další místa na Marsu, kde by se mohla nacházet voda.  Dále je na rudé planetě pojmenováno 20 sopek z nich nejvyšší je Olympus Mons a je zároveň i nejvyšší horou sluneční soustavy. NASA se ovšem doposud nepodařilo zachytit jakoukoli vulkanickou činnost. JAK PŘEŽÍT BEZ SLUNCE? Díky studiím na naši Zemi víme, že za vznikem prvních forem života stály vulkanické průduchy. Průzkumy hydrotermálních průduchů na dně pozemských oceánů odhalily překvapující formy života, které neexistují nikde jinde na světě. Mezi ně patří rostliny které, aby přežily v tmavých hloubkách, využívají místo fotosyntézy chemosyntézu. Průduchy bez ustání chrlí velké objemy mineralizované mořské vody o teplotě vyšší než 400 °C, která nevaří díky vysokému tlaku okolní vody. Vyvěrající voda je extrémně kyselá, skoro jako ocet. I přes to všechno se v jejich okolí nalézají rozvinutá společenství s uzavřeným ekosystémem zcela závislým na síře. Nález těchto unikátních ekosystémů ukazuje odolnost života a jeho schopnost adaptovat se na nehostinné podmínky, které život de facto vylučují. Tím pádem život na vzdálených planetách není nemožný a vědci nejspíš budou muset přehodnotit některé názory. JE TEDA MOŽNÝ? O vodě na Marsu již víme, také máme důkazy o existenci forem života nezávislých na sluneční energii a kyslíku. Jediné co k dokonalosti chybí jsou vulkanické činnosti, které by vytvořily podmínky vhodné pro vnik zvláštní formy života. Nic ovšem není vyloučeno a pod povrchem život může být. Navíc, kromě hledání formy života, NASA provádí i výzkumy s jeho kolonizací. Takže pokud tam život není teď, dřív nebo později určitě bude.   

  • 0 KAVALÍR KING CHARLES ŠPANĚL

    0.00 z 0 Hlasů

    Historie plemene Plemeno pochází z Velké Británie. Jejich historie sahá až do 15. století, kdy bývají často vyobrazování po boků panovníků. Nejznámějším milovníkem tohoto plemene byl Karel I. a od něhož také obdrželi jméno. V té době bývalí však větší, než dnešní kavalíři a měli také delší čenich. Doba si však žádala psy menší s kratšími čenichy, čehož chovatelé dosáhli pomocí křížení s mopsy. Historickým milníkem je rok 1920, kdy bohatý američan Roswell Eldridge nabídl peníze každému, kdo na výstavu přivede psa podobného těm, kteří se vyskytují na historických obrazech. Chovatelé proto sáhli po psech, kteří kvůli dlouhému nosu byli dávno vyřazeni z chovu a roku 1928 byl již založen první klub pro Kavalíry. K rozdělení plemen došlo na konci druhé světové války, roku 1945. Byl vypracován standard nynějšího kavalíra. Jeho popularita rychle rostla a tak chovatelé přestali příliš zabývat zdravotní stránkou a v důsledku příbuzenské plemenitby docházelo ke známým a častým srdečním vadám a tudíž se snížila i délka života ze 14 let na pouhých 9 let. První pár plemene se k nám dostal z Londýna roku 1975. Povaha Kavalír se řadí mezi společenská plemena, dříve byl řazen mezi lovecká. Má milou, srdečnou a poddajnou povahu. Je přátelský, přítulný a velmi oddaný své rodině. Rád sportuje, ale klidně se i válí na pohovce. Je velmi přizpůsobivý, takže se hodí pro lidi všech věkových kategorií. Kavalír king charles španěl je plemeno velmi citlivé a nesnese tvrdé zacházení. Ve výchově je  nenáročný, rychle a rád se učí. Popis plemene má téměř plochou lebku. velké, krásné, kulaté a tmavé oči. silné čelisti, nůžkový skus. uši nasazeny vysoko, dlouhé a s bohatou zvlněnou srstí. ocas je nesen mírně nahoru. Výška je přibližně 35 cm a váha do 8 kilo. Srst je bohatá, hedvábná, dlouhá a bez kadeří. Přípustné u výstavních jedinců je pouze lehké zvlnění. Typické je nápadné osrstění uší, hrudi, ocasu, končetin a tlapek (má tvz. papučky) Vyskytuje se v několika barevných variantách:  ruby (RU): celkové sytě kaštanové zbarvení. Bílé znaky nepřípustné.  black and tan (BT): barva černá s pálením. V tomto případě je základní barvou černá, tříslově zbarvené jsou znaky na lících, hrudi, končetinách, nad očima, uvnitř uší a pod ocasem. Barva je přípustná bez bílých znaků.  blenheim (BH): barva bílá se sytě kaštanovými znaky. Na hlavě symetricky rozložená hnědá maska - část lící, kolem očí, uši celé hnědé. Jasně ohraničená hnědá skvrna mezi ušima je velmi ceněná.  tricolor (TR): tříbarevná varianta. Základ je bílý a na něm se vyskytují jasně ohraničené černé plotny. Nad očima jsou hnědé znaky. Stejně tak na lících, vnitřních stranách zadních končetin, ve vnitřku uší a pod ocasem.  Zajímavosti Kavalír byl velmi oblíbený především synem Karla I., který mu dokonce jako jedinému plemeni dovolil vstup na půdu parlamentu.    

  • 0 Jsou kočky chytřejší než psi?

    0.00 z 0 Hlasů

    Toto je věčné téma mezi milovníky koček a milovníky psů. Každý totiž obhajuje toho svého miláčka a mají v tom celkem jasno. Ovšem vědci v tom tak jasno nemají. PSI JSOU VĚTŠÍ A MAJÍ VĚTŠÍ MOZEK Pokud vezmeme v úvahu velikost mozku, tak ANO, zde vítězí psi. Jejich mozek totiž tvoří 1,2% tělesné hmotnosti, zatímco kočičí tvoří 0,9%. Bohužel tento fakt není rozhodující. To by na světě museli být nejchytřejší sloni nebo třeba vorvani. Mnohem důležitější je množství neuronů v mozku a tady se svými 300 000 000 vítězí kočky. Psi jich mají skoro o polovinu méně, 160 000 000.  PES SE DÁ NAUČIT POVELY, KOČKA NE Ano, psí mozek je opravdu lépe přizpůsobený na učení a výchovu. To ovšem neznamená, že kočka je hloupá. I kočku naučíte povelům a celkem rychle pochopí, když něco nesmí, jen potřebuje jiný přístup. Při jednom výzkumu byl proveden test zvládnutí úkolu. Pokud nebyl schopný složitější úkol vykonat pes, obrátil se pro pomoc k člověku, zatímco kočka se snažila dál.  V jednom testu také zkoumali rozdíl v chování mezi ochočeným vlkem a psem. Zatímco pes se téměř výhradně spoléhal na pokyny svého pána, vlk se spoléhal jen na své smysly. Kočka se v tomto ohledu chová podobně, což znamená, že se musí víc snažit, aby dosáhla svého. PES JE NEJLEPŠÍ PŘÍTEL ČLOVĚKA A ZACHRAŇUJE ŽIVOTY Ano, to je všeobecně uznávaný fakt. Psi jsou opravdu skvělí pomocníci a dají se vyškolit k velice důležitějším činnostem. To ovšem vyplývá z jeho domestikace, přímým vztahem s člověkem a také jejich velikosti. Kočka si i přes svou vazbu na člověka nechává část své nezávislosti. Kočky se sice nedají vycvičit, ale jejich povaha jim umožňuje empatii. Jejich nenáročnost je pro člověka menším závazkem, což je velice oceňované. V domovech důchodců, v dětských domovech a v rehabilitačních centrech si koček velmi váží. Stejně jako pes může být výtečným společníkem i pro osoby s handicapem. A i mezi kočkami se najdou malí zachránci. I přes to všechno však vědci jednoznačnou odpověď nedali a možná je to tak lepší. Každé zvíře má „to svoje” a proto jsou debaty na toto téma zcela zbytečné. Tak jako umí být skvělý pes, umí být skvělá i kočka. Je to jako by jste srovnávali meloun a pomeranč. Prostě to nejde.  

  • 0 Mainská mývalí kočka

    0.00 z 0 Hlasů

    Mainská mývalí kočka má původ v některých severských plemenech, což se odráží i na jejím fyzickém vzhledu. Má totiž až nezvykle hustou srst a huňatý ocas, čímž tak trochu připomíná i medvídka mývala. Dospělost (v ohledu fyzického vývoje) u této kočky přichází nezvykle pozdě, někdy až ve čtvrtém roce života, celkově se „Mainky“ dožívají v průměru deseti až patnácti let.  Mohutná srst je doplněna majestátním vzhledem, kočky obvykle váží i sedm kilogramů, kocouři často přesáhnou desetikilovou hmotnost. Přátelštější kočičí plemeno byste asi hledali jen těžko. Přítulná a nadmíru mazlivá mainská mývalí kočka doslova přilne ke každé rodině, zvykne si i na děti nebo jiná domácí zvířata (bude ráda obvykle třeba i za psího společníka, důležité je, aby nebyla doma přes den sama) a hravost ji neopouští ani ve věku, kdy by jiná kočka dávala najevo, že už se cítí být penzistou a máte jí dát svatý pokoj. Skáčou skoro jako olympionici, nicméně eleganci bengálských koček v sobě tak úplně nemají, a to snad i proto, že jsou spolu s norskou lesní kočkou a ragdollem největšími kočkami na světě. Mají v sobě sice přirozenou kočičí zvědavost, ale nejsou vůbec vtíravé, spíš se zajímají, co vlastně celou dobu doma děláte. Nebudou Vás ani příliš rušit, mňoukají velice potichu (asi jako když vrká holoubě) a spíše málo, velkou část dne samozřejmě navíc prospí. A jedna zajímavost na závěr – mainská mývalí kočka miluje vodu. Zatímco jiná plemena voda odpuzuje, ona se v tom přímo vyžívá, a navíc i skvěle loví, nejen vodní živočichy. „Mainka“ uvítá samozřejmě možnost výběhu, i když je možné ji chovat v klasickém panelákovém bytě. Péče o ni není nijak náročná, a to i co se srsti týče – stačí jen občas pročesat. Srst je totiž velice jemná a prakticky neplstnatí. Toto plemeno je velmi oblíbené hlavně v USA, ale najdete ho i v našich luzích a hájích. Pořizovací cena obvykle dosahuje pěti až deseti tisíc korun za kotě.

  • 0 Zvířecí bazary- buďte opatrní

    0.00 z 0 Hlasů

    Bazary zvířat nejsou žádnou žhavou novinkou a už v podstatě fungují dlouhá desetiletí, i když dříve to nebylo elektronickou formou. Najdete v nich vše od maličkých hmyzích příslušníků, až po veliká zvířata, jako jsou třeba koně. Slona, či zebru pravděpodobně takto nezískáte, ale k dispozici vám bude mnoho domácích mazlíčků. Mějte se ovšem na pozoru, při pořizování zvířete v bazaru na vás může číhat nejedno nemilé překvapení.   Nemoci  Nejhorší je, když si vyzvednete zvířátko, které není úplně zdravé. Nemusí to být na první pohled zjevné, když pak ale budete mít tohoto jedince doma delší dobu, můžou se projevit různá onemocnění, která vám původní majitel bohužel zatajil. Například u psů to můžou být vrozené choroby, jako dysplazie kyčelního kloubu, na druhou stranu může jít o nemoc, kterou si zvíře přivodilo u svého prvního majitele. Otázka zní, zda můžete svého nového člena rodiny léčit, nebo jestli bude lepší vrátit ho původnímu pánovi.   Horší kondice  V důsledku nedostatečně nutričně vyvážené a bohaté stravy může chované zvíře vykazovat špatnou kondici, u koček a psů se to dá často poznat již podle prvotního pohledu na srst a výraz očí.   Nečistí jedinci  O něco méně závažnější situace nastává v případě zakoupení zvířecího příslušníka, který nebyl chován v právě uspokojivých hygienických podmínkách. Jako příklad si můžeme uvést psa, u něhož se pán nestaral o srst, očistu uší, nebo čištění očí. Vše můžete naštěstí napravit použitím těch správných přípravků, očistou ve vodní lázni a samozřejmě také kartáčováním.   Špatná výchova nejen psů  Zůstaňme opět u pejsků, jejichž špatná výchova a chybějící trénink se mohou projevovat dosti negativně, a to až do takové míry, že nakonec obdržené zvíře chcete vrátit. Bohužel ne vždy je to možné a může se stát, že původní majitel nereaguje na výzvy. I proto je vždy lepší při pořizování nového zvířátka do domácnosti kontaktovat jeho původního majitele přímo, vše s ním prodiskutovat a konec konců si živočicha řádně prohlédnout, ať už je to strašilka nebo velký oř.

Copyright © 2013 - 2018 All-bazar.cz s.r.o.