Vzpomínky na školu jsou u každého jiné. Ty nejjasnější většinou souvisí s nějakou emocí nebo zážitkem, zatímco ty, které mozek vyhodnotí jako nepotřebné, jednoduše zapomeneme. Nebo ne?

Zapomenutá data

Naši paměť ze všech předmětů nejvíce prověřil dějepis. Data různých bitev, podpisů smluv, střídání vládců i celých rodů, začátky a konce válek i významné objevy, to vše jsme si měli pamatovat a umět nazpaměť. Mnoho z těchto věcí už si ani nevybavíme, protože jsme k jejich naučení využili jen krátkodobou paměť, abychom dostali dobrou známku z testu nebo zkoušení. Spíše si vzpomeneme na barvu našeho školního batohu než na počet dětí Albrechta z Valdštejna. Některé informace si samozřejmě v hlavě udržíme, ale u některých máme v paměti jen útržky. Rok 1212, Zlatá bula sicilská, spojení, které zná každý. Ale o co se jednalo a kdo za ni byl zodpovědný a proč, to už si vzpomene jen mizivé procento lidí. Rychlé zapomínání využívají i televizní soutěže, které otázky z historie často zařazují.

Barevné vzpomínky

Existuje mnoho metod ke snadnějšímu zapamatování informací, proto jsme si ve škole v sešitech barevně podtrhávali a zvýrazňovali důležité věty. Pak se tak stane, že víme, že to, co v paměti marně lovíme, bylo v sešitu napsané vpravo dole a podtržené oranžově, ale už nedáme dohromady, co za informaci tam bylo. Schválně zkuste říct alespoň dvě věty o punských válkách, Australopithekovi nebo Sámově říši. A naopak o tom, jak vypadal váš penál a jaká byla výzdoba třídy. To druhé je samozřejmě mnohem jednodušší. Bez problémů dokážeme popsat první školní tašku a šaty paní učitelky, ale jen těžko si vzpomeneme, kdy proběhla bitva u Lipan. Náš mozek zkrátka informace selektuje, a pokud bychom chtěli v hlavě udržet všechna data významných událostí, museli bychom si je neustále opakovat.

Není v lidských silách pamatovat si úplně všechny informace, se kterými se během svého života setkáme. Brzy by došlo k zahlcení a nemohli bychom ani fungovat v běžném dni.