Cookie Consent by Free Privacy Policy website
  • 0 Ztráta rodinných hodnot a postoje k manželství v současné české společnosti

    0.00 z 0 Hlasů

    Naše společnost se hlásí k tomu, že konzervativní postoje k životu dávno opustila, a víceméně razí volnější trendy v společném soužití rodin. Ženy přicházejí o své panenství ještě před svatbou, a mnohdy mají vícero partnerů, než vstoupí do svazku manželského. Zajímavým trendem současnosti jsou ženy samoživitelky, které se nechtějí vázat do jakéhokoliv vztahu, ať se již jedná o klasické manželství, nebo pouze na psí knížku. Je zajímavé, kolik dvojic žije ve volném svazku, a pokud se vzájemně odcizí, po vzájemné dohodě se rozcházejí. Mnohé dívky přichází o svoji počest, jakmile dovrší patnácti let, a mají bohatší zkušenosti než mnohé dvacetileté ženy z první poloviny minulého století. Toto chování podporuje antikoncepce, kdy se dívky nebojí, že při pohlavním styku otěhotní. Má to ale také svá úskalí, a to především zdraví žen, které antikoncepci užívají. Společnost toto chování toleruje, ba naopak se s ním snad i chlubí. Někteří muži preferují, pokud má partnerka za sebou více vztahů. Řekli bychom, že si toho váží, a oceňují, že partnerka má v sexuálním životě spousty zkušeností. Měli bychom se nyní ptát po morálce a klasické rodině. Nejdříve si musíme zamést před vlastním prahem Ve většinové společnosti je spousta polemik o tom, zdali povolit manželství lidem stejného pohlaví. Proč nám to tolik vadí! Protože jsou tito lidé zodpovědnější než my. Klasická manželství ubývají, tak proč by dva muži, nebo dvě ženy měli zakládat manželství. Většinová společnost se ptá: „Proč?“ Odpověď je nasnadě. Je to vlastní odpovědnost k druhé osobě, s kterou intimně žijí. Nám se už dávno vytratila. Manželství bereme spíše jako určitou životní překážku. Žít na psí knížku je snazší. Když si muž se ženou nerozumí, jeden z nich sbalí kufr a odchází, někdy za novým partnerem. Podle většinové společnosti je to normální. Položme si tedy otázku: „Kde je nyní rodina podle křesťanského učení?“

  • 0 Těhotenství starších matek nepřináší pouze zdravotní rizika

    0.00 z 0 Hlasů

    Z českých médií častěji slýcháme o tom, jak je nebezpečné plánovat mateřství až po čtyřicítce. K této problematice se vyjadřuje především lékařská obec, která je k této problematice samozřejmě odborně erudovaná. Na diskusních platformách slýcháme také názory maminek, které si těhotenství po čtyřicítce prožily. Nikdo se ale nezeptá za děti, které se starším rodičům teprve narodí. Jak ony budou tuto situaci vnímat. Jaké to bude, když budou slavit desáté narozeniny a mamince bude 50 let. Mají, na co si vzpomenou Jak vzpomíná slečna Hanka, měla všechno, na co si právě vzpomněla. Její rodiče byli finančně zajištěni. Měli vlastní dům, měli auto a na bankovním účtu naspořené peníze. Problém se vyskytl v kolektivu ostatních dětí. Byla jimi vnímána jako protekční a rozmazlené dítě. Byla jedináčkem, a rodiče jí mohli pořídit vše, co jiní rodiče svým dětem koupit nemohli. Mezi Hankou a ostatními dětmi vzrůstalo sociální napětí. Ovšem, následky si nenesli její rodiče, ale pouze slečna Hanka, jak okomentovala slovy: „Rodiče s mými spolužáky nesdíleli moje dětství, aby mohli pochopit to, že není jednoduché být vyloučená ze společnosti ostatních dětí, a snášet hrubé urážky jen proto, že jsem měla hračky, co oni neměli.“ Jsou úplně sami Paní Dana se narodila mamince, které bylo 38 let. Nebyla ale jedináčkem. Měla dva starší sourozence, kteří byli již z domova, a měli vlastní domácnosti. Naše čtenářka trpěla samotou. Měla sice sourozence, ale vyrůstala právě jako slečna Hanka. Rodiče byli finančně zajištěni, paní Dana měla všechno, co si jako dítě přála mít. Měla spousty hraček, s některými si ani nehrála. „Prostě na ně nezbyl čas,“ jak teď na tu dobu po letech vzpomíná. V kolektivu ostatních dětí problémy neměla, ale co trápilo naši čtenářku, byla právě samota. Její sourozenci jezdili za rodiči pouze na krátkodobé návštěvy, a k paní Daně přistupovali jako k vlastnímu dítěti. Nevytvořila se mezi nimi sourozenecká vazba, ale spíše přenesený rodičovský vztah. Vypadají jako mladé babičky Čtenářka Katka vzpomíná na své dětství s radostí. Maminka ji měla na tehdejší dobu, za komunismu, velice pozdě. Narodila se, když mamince bylo 39 let. Na základní škole byla jediná, kdo měl starší maminku. Paní Katka vzpomíná na toto období velice ráda. „Bylo příjemné, když spolužáci mysleli, že mám tak hodně mladou babičku. Záviděli mi,“ dodává s úsměvem na tváři. Naše čtenářka paní Katka se těhotenství v pokročilém věku sama nebrání, a říká: „Pro mě bylo moje dětství krásné, a pro maminku jistě také.“ Jejich maminky nepoznají vnoučata S problémem, s kterým se setkává většina pozdě narozených dětí, je ten, že jejich rodiče se teoreticky nemusí teoreticky vnoučat. „Maminka mě měla ve třiceti, to ještě není žádný věk, ale svých vnoučat se už nedožila. Umřela mi ve svých nedožitých padesátinách,“ takto okomentovala tento problém paní Kamila. Měli bychom si připustit, že pozdní těhotenství nenesou sebou pouze zdravotní rizika, ale také sociální. K tomuto problému by se neměli vyjadřovat pouze lékaři. Do diskuse o těhotenství budoucích maminek 40+ by se měli zapojit také ekonomové, sociologové a psychologové.

  • 0 Slavíte svátek svatého Valentýna? Nebo čokoládu a plyšové medvědy házíte do koše?

    0.00 z 0 Hlasů

    Mnoho Evropanů si myslí, že svátek svatého Valentýna je ryze americká záležitost, která do Evropy připutovala spolu s dalšími výdobytky ze států za Atlantikem. Nic nemůže být dále od pravdy. Americký svátek? Ani náhodou Ve Spojených státech se tento svátek pouze nekontrolovatelně rozšířil, protože souzněl s americkou náturou. Jeho původ v moderních dějinách můžeme dopátrat zhruba na počátku 19. století v Anglii, kdy bylo zvykem posílat milované osobě anonymní milostné dopisy. Tento zvyk se rozšířil v polovině téhož století společně s rozšířením poštovních známek. Tento zvyk se ostatně v Británii dodržuje dodnes. Adresát nepodepsané valentýnské kartičky musí hádat, kdo je odesílatel. Obálka bývá označena pouze písmeny SWALK (Sealed with a loving kiss). Valentýnky si posílají nejenom lidé na britských ostrovech. Mladí lidé v Dánsku si také vyměňují kartičky. Nejsou však anonymní a jejich obsahem bývají zábavné až ztřeštěné básničky a říkanky vymyšlené vlastní hlavou, což obdarovaného potěší mnohem vice než zakoupené přání s předtištěným textem. Místo typických rudých růží se obyvatelé severoevropských států vzájemně obdarovávají sněženkami. Praktický zvyk dodržují na svatého Valentýna Estonci, kteří vypravují tento den speciální autobusy pro osamělé. Do nich mohou nastoupit single muži a ženy a seznámit se s kolegy s podobným osudem. Valentýn kupodivu není jen doménou staré Evropy. Slaví se v Číně, Singapuru, na Tchaj-wanu, na Filipínách, kde 14. února probíhají hromadné svatby. Asiaté věří, že když svatba proběhne na Valentýna, manželství bude více šťastné a láskyplné. Od starověkého Říma ke knězi Valentýnovi Kde hledat prapůvod tohoto jedněmi vyznávaného a druhými zavrhovaného svátku, dnes už přesně nevíme. Traduje se, že svátek svatého Valentýna se vyvinul ze svátku Lupercalia (svátky pastýřského boha Luperca) ve starověkém Římě, který připadl přibližně na polovinu měsíce února. Smyslem svátku bylo vyčistit město od zlých duchů a na další rok zajistit zdraví a prosperitu. Prakticky svátek spočíval v poněkud neromantickém rituálním bičování mladých žen muži, kteří na tento akt využívali biče potřené krví rituálně obětovaných dobytčat. Svátek byl pravděpodobně obnoven ve 3. století našeho letopočtu, kdy byl umučen kněz Valentýn. Ten tajně oddával mladé a zamilované páry přes zákaz císaře Marka Aurelia Claudia, který ve své říši zakazoval manželské svazky z obav, že ženatí muži nebudou chtít jít do války. Později v 5. století byl papežem Gelasiem I. vyhlášen den smrti tehdy už svatého Valentýna svátkem. Pravděpodobně tak splynul se svátkem Lupercalia, které připadaly na stejné datum. Nezapomeňte na drahou polovičku Ať už Valentýn slavíte nebo ne, váš partner, či partnerka určitě ocení, když si na něj (ji) alespoň jedenkrát za rok vzpomenete a strávíte spolu krásný večer bez shonu a každodenního stresu. A proč ne zrovna 14. února?

  • 0 Pro ženy: Jak přežít Vánoce, když jste single

    0.00 z 0 Hlasů

    Zachmuřené počasí a reklama na rodinné svátky vyvolávají smutek Vánoce jsou jedním z období, kdy na lidi žijící osaměle dopadá často smutek. Dny se krátí, zima a tma na náladě nepřidá. A k tomu ze všech stran vyskakují reklamy na rodinné svátky, fotky rozjásaných párů a šťastné oči dětí pod vánočním stromečkem. Ať  jste rozvedená, vdova, po rozchodu s partnerem, zkrátka pokud žijete single, poradíme Vám, jak svátky letos přežít, dokonce si je užít. Článek je určen ženám, ale i muži se mohou inspirovat. Nepředstírejte veselí, svěřte se Největší chybou je předstírat, že Vás svátky vůbec nezajímají, o společnost nestojíte a jste úplně spokojená. I když nemáte partnera ani děti, případně jsou děti již z domova pryč, zkuste se svěřit širší rodině, jak je Vám smutno. Možná vůbec netuší, že byste na Vánoce uvítali společnost, když si roky hrajete na drsnou samotářku. Uleví se Vám, a třeba nakonec budete trávit svátky s rodinou. Domluvte se s kamarádkami Zejména starší ovdovělé ženy strádají na Vánoce samotou. Smutek jim prohlubují vzpomínky na partnera, pokud s ním prožily hezký život. Nebraňte se vzpomínkám, ale nenechte se zatáhnout do minulosti příliš. Pravděpodobně máte ve svém okolí stejně osamělou kamarádku a mohly byste si vzájemně pomoci vyplnit prázdnotu v těžkých chvílích. Využijte sociální sítě Ženy žijící single v mladším věku obvykle naráží na problém, že jejich kamarádky na ně nemají na Vánoce čas. Věnují se přípravě svátků, běhají kolem dětí, muže a domácnosti. Tím se u osamělých žen splín ještě prohlubuje. Ale nezoufejte, je Vás víc. Pokud z nějakého důvodu, třeba kvůli práci, nemůžete odjet na svátky k rodičům nebo příbuzným, zkuste využít sociální sítě. Ve skupině žen s podobným osudem můžete najít spřízněné duše a alespoň na dálku společnost, která Vám pomůže překonat kritické období. Zkuste být užitečná Pokud na Vás doma padá splín, zkuste se nějak zaměstnat a být užitečná. Nabídněte třeba kolegyním v práci, že za ně vezmete směnu, aby měly čas na pečení cukroví. Nebo se vydejte pomáhat do charity, do domova pro seniory, do dětského domova. Možností je spousta. Dostanete se mezi lidi, a zahřeje Vás dobrý pocit. Dělejte co Vás baví Již naši moudří předkové věděli, že nejlepší zbraní proti smutku je vyvíjet činnost. Využijte čas pro to, co Vás baví. Jděte na procházku se psem. Pokud žádného nemáte, půjčte si ho od známých. Také můžete zajít vyvenčit psy do útulku. Zkuste se naučit plést, zaplaťte si kurz pečení, přečtěte si knížku. Dělejte věci, které Vás naplňují. Buďte sama sobě nejlepší společnicí Užijte si, že máte možnost strávit Vánoce podle svého, případně s nějakým zvířecím společníkem. Jděte do města, projděte si trhy, nasávejte vánoční atmosféru. Uvědomte si, jak moc se máte ráda a umíte vydržet sama se sebou. Dopřejte si poznání, že úkolem budoucího partnera není zaplnit prázdné místo, ale Váš šťastný a vědomý život ještě obohatit.  Mějte záložní plán I ženy jsou jenom lidé. Navzdory tréningu pozitivního myšlení a vědomého užívání vánoční samoty Vás může navštívit pocit opuštěnosti. Nebraňte se mu, nevzdorujte, nezahánějte chmurné myšlenky alkoholem. Mějte záložní plán v podobě oblíbené knížky, pohodového filmu, kamarádky na telefonu připravené Vás vyslechnout. A pak jděte spát s myšlenkou, že až Vánoce skončí, máte zase na rok klid.   

  • 0 Skype, Facebook, mobil, e-mail. Opravdu tak máme k sobě blíž?

    0.00 z 0 Hlasů

    S vyspělostí obyvatelstva přichází i moderní technologie, jako počítač, dotykový telefon nebo robot, co je dle reklam, váš „opravdový kamarád“. Co se týče komunikace a sociálního sdílení, se fenomény doby staly mobilní telefony a internet. Otázkou však zůstává, zda k sobě opravdu máme blíže, díky těmto pokrokům doby. Internet lidem nabízí mnoho komunikačních prostředků. Dříve se jednalo o ICQ, což nám umožňovalo chatovat s přáteli prakticky zadarmo (pouze poplatek na internet). Časem vytvořili zvídaví lidé i Skype, který naopak zprostředkovával hovory prostřednictvím počítače, aniž bychom museli užít mobilní telefon. Nesmíme opomínat ani e-mail, který tu byl už od založení internetu. A samozřejmě stále žhavou ,,novinkou“ je sociální síť Facebook. DÍky těmto všem komunikačním prostředkům, jsme stále ve spojení. Uchopíme mobil, kouzelnou krabičku, vytočíme telefonní číslo a ozve se námi vytoužený hlas. Sbližují nás však tyto prostředky? Vytoužené rande I přesto, že říci někomu do očí: ,, Líbíš se mi. Půjdeš na schůzku?“, nepatří mezi kategorie nejjednodušších rozhovorů, a přes telefon nebo Facebook je to tak snadné. Ve finále na člověka stejně ten partner čeká a musí se s ním setkat. Pravděpodobně, kdyby se dvojice oslovila v dané chvíli, a ne až druhý den přes internet, mohli by si ušetřit mnoho času, stráveného psaním a hned by věděli, či si padli do oka a rozumí si. Vše má své pro a proti Jsou chvíle, kdy se bez toho neobjedneme. Může se stát, že se například ztratíme po cestě na pohovor v cizím městě. Co uděláme? Bez problémů - zatelefonujeme. Takových situací se spousta, a častokrát si ani neuvědomujeme, jak rychle a snadně je možné, se spojit prakticky s kýmkoliv na světě. Většina komunikace dnes probíhá přes síť, až už mobilní nebo internetovou. A je téměř nemožné představit si, že by se stalo jinak. Je ale důležité vědět, kde až jsou hranice, a zda by nebylo lepší, některé věci dělat jinak. Zamysleme se. Nebyla komunikace mezi lidmi dříve snazší? Osobitější? Jsme šťastnější, protože jsme k sobě našli cestu, právě díky těmto ,,urychlovačům doby"? Buďme otevření, mluvme s lidmi z očí do očí, nespadejme do internetového a mobilního světa. Možná teprve pak k sobě budeme mít konečně blíž.  

  • 0 Vaničkování. Zbytečnost nebo zábava pro vás i miminko?

    0.00 z 0 Hlasů

    Navštěvovat hodiny plavání se kojencům obvykle doporučuje až v šesti měsících věku. Vaše dítě ale vodu miluje a vy máte dojem, že každodenní večerní koupání je mu málo? Vyzkoušejte vaničkování! Nejprve s instruktorem nebo podle videa, potom sami. Stačí mít doma klasickou vanu, víc nepotřebujete.   Kdy s vaničkováním začít S vaničkováním můžete začít prakticky hned od narození miminka. Děťátko by však mělo mít zahojenou pupeční jizvu a vy byste si v manipulaci s ním měli být alespoň trochu jistí.  Přeci jen vaničkování  probíhá ve vaně, která je úplně plná vody. Je třeba, aby kolem sebe dítě mělo dostatek prostoru a aby si zvyklo na vodu kolem sebe. Ve vaně by dítě ze začátku nemělo být déle než 15 minut, postupně lze dobu strávenou ve vodě prodlužovat. Vždy je však třeba dbát ne to, jak je dítě staré a jakou má zrovna náladu. Když dítě do vany dáváte, nemělo by být hladové ani těsně po jídle. Výhody vaničkování Vaničkování je skvělá příležitost, jak mohou maminky (ale i tatínkové) se svými dětmi strávit hezký čas. Během vaničkování se nejen utužuje a prohlubuje vztah mezi rodičem a dítětem, ale vaničkování taktéž napomáhá řešit nedostatky a odchylky ve vývoji dítěte. Dítě ve vaně vlastně cvičí a posiluje svaly. Spoustě dětí vaničkování pomáhá při kolice či k lepšímu spánku. Díky vaničkování se děti naučí mít rády vodu, získají k ní kladný vztah a přechod do bazénu pak pro ně bude snazší. Vaničkování má oproti kojeneckému plavání tu výhodu, že se rozhodně nemusíte bát bakterií. Vše probíhá ve vaší koupelně, stejně jako obyčejné večerní koupání. Vyzkoušeli jste vaničkování a máte dojem, že pro vás nebo pro vaše dítě to není to pravé? Nevadí. Nelámejte nic přes koleno. Je nesmírně důležité, aby se při vaničkování cítilo dobře nejen vaše miminko, ale i vy sami.

  • 0 Syndrom náhlého úmrtí kojence. Strašák všech rodičů

    0.00 z 0 Hlasů

    SIDS neboli syndrom náhlého úmrtí kojence (Sudden Infant Death Syndrome) straší snad všechny novopečené maminky a tatínky. Jaké jsou jeho příčiny, příznaky a rizikové faktory? Co dělat, když postihne právě vaše miminko? A lze se proti němu nějak bránit? Co je to SIDSSyndromem náhlého úmrtí kojence označujeme stav, kdy je dítě náhle nalezeno mrtvé, a to bez toho, aniž by mu předtím cokoliv bylo. Nejčastěji umírají miminka do šesti měsíců věku, a to ve spánku. Dále riziko úmrtí klesá (ročně u nás takto zemře až několik desítek dětí). SIDS se častěji vyskytuje u dětí nedonošených, nekojených (nebo kojených omezeně) a v rodinách, kde už syndrom náhlého úmrtí postihl jiné dítě. Častější je také u dětí ze sociálně slabších rodin, u dětí, jejichž matkami jsou kuřačky (stačí ale i to, pokud kouří jiný příslušník domácnosti) či drogově závislé ženy. Častější je také výskyt tohoto syndromu, pokud dítě spí v přehřáté místnosti nebo je ukládáno v poloze na bříško. Preventivní opatření, monitor dechu Chcete-li udělat vše proto, aby vaše děťátko nepostihl tento syndrom, ukládejte ho do postýlky vždy na záda (nebo na bok). Nepřikrývejte ho teplými peřinkami (nezavinujte do teplých zavinovaček, nedávejte mu čepičku)a místnost, kde spí, vyvětrejte. Ideální je, pokud bude dítě spát v místnosti společně s vámi a až později mu pořídíte vlastní pokojíček. Pořídit si můžete i monitor dechu. Ten snímá dýchací pohyby u dětí, pokud se 20 vteřin nenadechnou, spustí se alarm. Než stačíte doběhnout k postýlce, často už dítě opět dýchá, jindy stačí, když s ním zatřesete a ono se nadechne samo. Pokud se tak nestane, je třeba okamžitě přivolat záchrannou službu. Resuscitace dítěte Než přijede přivolaná záchranná služba, zkontrolujte, zda se něco nenachází v ústech a nosu dítěte. Dýchací cesty je třeba uvolnit! Poté dítě položte na tvrdou podložku (nezaklánějte hlavu) a dýchejte do jeho úst i nosu zároveň (asi 30 vdechů za minutu). Nebije-li dítěti srdce, stlačujte okraj hrudní kosti o 2-3 centimetry směrem k páteři (asi 90 stlačení za minutu). Dodržujte poměr 3:1 (3 stlačení a 1 vdech). Pokračujte s resuscitací až do příjezdu záchranné služby. Tip na závěr. Spánek miminka v posteli rodičů Vědci zjistili, že maminka, která spí s dítětem v jedné posteli, intuitivně uléhá obličejem k němu. Vydechovaný oxid uhličitý, který se pak hromadí před obličejem miminka, stimuluje jeho organismus k vyšší dýchací aktivitě. Tím tedy funguje jako opatření proti syndromu náhlému úmrtí.

  • 0 Odplenkování snadno, rychle a bez pláče

    0.00 z 0 Hlasů

    Pokud máte dojem, že už je ten pravý čas, aby vaše dítě odložilo plenku, hurá do toho. Máme pro vás pár tipů, které vám odplenkování usnadní. Můžete počkat na léto a nechat dítě běhat nahé po zahradě, můžete poslechnout rady babiček nebo vyzkoušet indiánskou metodu. Léto = ideální doba Pokud je právě léto a za vaším domem je zahrada, máte z poloviny vyhráno. Dítě můžete poslat "zalévat" kytičky, kamínky nebo cokoliv jiného venku. V horku navíc může běhat nahé, takže když náhodou nestihne "zalít", to co bylo v plánu, ničemu to nevadí a vy máte o starost míň s převlékáním. (Pokud dítě nahaté nebylo a vyměnit tepláčky je potřeba, zkuste s tím příliš nespěchat. Většině dětí je totiž mokro nepříjemné a je velice pravděpodobné, že se mokrému oblečení budou chtít příště za každou cenu vyhnout.) Tipy a triky našich babiček V počáteční fázi určitě není nutné, aby byl nočník v koupelně. Zeptejte se dítěte, kde by ho chtělo mít a nechte ho, aby si ho na toto místo samo odneslo. Snáz si tak zapamatuje, kde nočník je, navíc je pravděpodobné, že ho umístí tam, kde rádo tráví čas. Můžete také společně postavit „domeček pro nočník“ (například z židlí a deky, sušáku na prádlo a deky apod.). Některé děti totiž mají rády při vyprazdňování soukromí, navíc sedět na nočníku v domečku jim určitě přijde jako skvělá zábava. Indiánská metoda Indiánská metoda spočívá v tom, že dítěti seberete plenku ze dne na den (zhruba v jeho dvou letech) a už mu ji nikdy nedáte (na noc samozřejmě ještě můžete). Dítěti vysvětlíte, proč to děláte a kde najde nočník. Pak stačí, abyste byli trpěliví, a i kdyby se zpočátku příliš nedařilo, k plence se už nikdy nevrátili. Dítě by totiž mohlo být zmatené, proč jednou plenku má a jednou ne. Uvidíte, že pokroky budou den ode dne větší a dítě se nakonec naučí chodit na nočník v mnohem kratší době, než jste čekali. Důležitá rada na závěr Každé dítě je jiné a pro každé je ta nejvhodnější doba, kdy ho zbavit plenky, jindy. Pokud máte dojem, že právě vaše dcera nebo syn potřebuje ještě trochu času, poskytněte jim ho a nespěchejte na ně. Dítě musí v první řadě chápat, co po něm chcete. Nevšímejte si poznámek okolí, že vaše dítě je na plenku už příliš velké. Dejte na svou intuici. Uvidíte, že trpělivost se vyplatí. Dítě za jeho neúspěchy nikdy příliš nekárejte, nekřičte na něj a netrestejte ho. Spíše vyjádřete smutek a řekněte mu, že příště se už určitě všechno podaří.

  • 0 Špatný spánek v těhotenství? Víme, co pomáhá.

    0.00 z 0 Hlasů

    Mnoho těhotných žen si především v posledních měsících těhotenství stěžuje na problémy se spánkem. Jejich okolí jim přitom stále radí, aby spaly co nejvíce a nabraly síly nejen na blížící se porod, ale i z toho důvodu, aby se pak mohly postarat o nového člena rodiny. Co ale dělat, když je tu už několikátá probdělá noc v pořadí a spánek stále nepřichází? Spánková hygiena jako základ V první řadě doporučujeme nezapomínat na několik základních pravidel dobrého spaní, která platí nejen pro těhotné. Choďte spát přibližně ve stejnou dobu, v ložnici vždy vyvětrejte, nepijte navečer kávu nebo černý čaj, vynechejte těžká jídla, vyrazte ještě před spaním na krátkou procházku. Do postele uléhejte vždy pouze večer a jen tehdy, pokud už opravdu máte v plánu spát. Chcete-li si odpočinout přes den, zkuste využít spíše gauč. Zvětšující se bříško. Jak spát? Stále se zvětšující bříško nepřekáží těhotným ženám pouze tehdy, když si mají zavázat tkaničky, ale i v noci. Doporučujeme tedy spát na boku (ideálně levém) a bříško si podložit polštářem. Velice vhodné jsou tzv. kojící polštáře, které dokáží poskytnout oporu nejen břichu, ale můžete si je zároveň umístit i mezi kolena, podložit si jimi záda nebo je doslova obtočit kolem celého těla. Každá budoucí maminka si určitě najde svůj vlastní způsob, jak s tímto polštářem spát. Pokud je matrace na vaší posteli příliš tvrdá, zkuste pořídit měkčí. Pokud se vám na těch pár týdnů nechce investovat do nové matrace, zkuste použít měkkou deku a spát na ní. Pohyby miminka, pálení žáhy, plný močový měchýř… Dokud ženu ruší ze spaní pouze partnerovo chrápání, dá se problém snadno vyřešit například díky špuntům do uší, ale co když ruší miminko? Pak nezbývá než vyzkoušet pár tipů (spát v takové poloze, ve které je miminko nejméně aktivní, nejíst před spaním sladké) a když ani ty nezaberou, tak se prostě smířit s tím, že máte v bříšku malou noční sovu. Pálení žáhy můžete zkusit zahnat kapkou jablečného octa, vodou s citronem, mlékem, zelím, bílou ředkví, pár mandlemi, jedlou sodou nebo případně nějakým přípravkem z lékárny. Vyzkoušejte také polohu na levém boku, pálení by se mělo zmírnit či úplně zmizet. Častější návštěva toalety k těhotenství bohužel patří. Pokud musíte v noci opakovaně vstávat kvůli plnému močovému měchýři, nedá se bohužel nic dělat. Můžete to ale brát sportovně a říkat si, že je to vlastně takový trénink na vstávání k miminku. A na miminko se už přeci těšíte.

  • 0 Proplujte krizí středního věku

    0.00 z 0 Hlasů

    Je zajímavé, že u mužů přichází krize středního věku kolem 40 až 50 let. U žen je to klidně dříve. Třeba kolem 35 až 40 let. To je totiž věk, kdy už začíná být žena pro muže neviditelná. I starší muži si hledají ženy pod 35 let. Když přijde krize středního věku, začne jít život z kopce. Zajímavé je, že věk řeší spíš muži. Žena obklopena módními časopisy plnými bezchybných modelek bez vrásek je odsouzena k návštěvě plastického chirurga, což stejně na dlouho nepomůže, nebo v zapomnění. Je to kruté, ale v podstatě je to tak. Žena si ale často najde dostatek aktivit a zjistí, že muže vlastně v životě až tak nepotřebuje. Psychologové mluví o středním věku jako o období, kdy se růst mění ve stárnutí. Více méně po dovršení 40 let začíná život na dobu určitou. Cílem zrání je nalézt smysl a potěšení v šálku vonící kávy, v paprscích zapadajícího slunce a uvolněném tempu. Krize středního věku Pokud je vám 20 let, jste plní optimizmu, radosti, plánů do života, intenzivně prožíváte pocit vlastní výlučnosti a štěstí. Pocity klesají a kolem 45. let se dostávají na celoživotní minimum. Dosažené úspěchy nás pak mnohdy netěší tak, jak jsme si od nich slibovali. Uvědomíme si, že nestihneme dosáhnout všeho, co jsme si předsevzali. Hodně lidí bolestně zasáhne úmrtí rodičů nebo dokonce vrstevníků. Často se potýkáme s úzkostmi, depresí a vztahovými problémy. Po 50. letech se ale tato pomyslná křivka opět zvedá a po 60. letech přichází nové šťastné období. Jak se vypořádat s krizí středního věku Optimismus je na místě. Je třeba nepolevovat. I když se to nezdá, i nyní zvládnete intervalový trénink. Chce to prostě bojovat. Jděte stejnou cestou a vydržte v nezměněné intenzitě. Vsaďte na to, že máte prostě ještě stále dost sil porazit krizi. Je třeba se i přizpůsobit, občas mírně zvolnit tempo a zmírnit nároky. Více se věnovat prožitkům místo výkonu, relaxaci místo přemáhání a koníčkům místo budování kariéry. Chopte se nové šance. Využijte další polovinu života a udělejte radikální změnu. V profesi, rodinných poměrech, v realizaci odkládaných plánů nebo v místě pobytu. Univerzální řešení neexistuje. Záleží na motivaci, schopnostech, temperamentu, neoblomnosti a vašich životních zkušenostech. Dali to jiní, dáte to taky.

Copyright © 2013 - 2024 All-bazar.cz