• 0 Výprava na Zlatý potok

    • Hobby
    • od Redakce
    • 15-10-2017
    0.00 z 0 Hlasů

    Začíná podzim a na podzim ryby berou jak vzteklý, říkával můj děda. Můj děda měl vždycky pravdu, co se rybařiny týče. V jednom se však vždy pletl. Vždy říkával, že ve Zlatém potoce žádné ryby nejsou. Možná se nemýlil. Možná jen lhal, protože nechtěl, aby někdo přišel na to, jaký poklad Zlatý potok ukrývá.    Říjen je pro nás rybáře jedním z nejoblíbenějších měsíců. A tak jsem nemarnil čas a vydal se na výpravu na Zlatý potok. Bylo typické podzimní počasí. Venku foukal mírný, již studený vítr avšak slunce svítilo jak jen mohlo. Na Zlatém potoce jsem nikdy předtím nerybařil a chtěl jsem se podívat, co se zde vyskytuje za ryby. Vzal jsem si tedy prut se splávkem, pár žížal a vyrazil. „Dnes je ideální den na ryby", řekl jsem si v duchu a vydal se podél břehu. Příroda, kterou jsem se prodíral mě uchvacovala každým krokem. Všude kolem rostlo tolik stromů, keřů a rostlin, že by člověk zapomněl proč vlastně přišel. Voda byla čistá jako křišťál, hluboká ani ne jeden metr. Vidět bylo skutečně až na dno. Tůně, které řeka vytvářela byli až dechberoucí, nikdy předtím jsem nic takového neviděl. Ale i přesto jsem byl v danou chvíli zklamaný. Ve Zlatém potoce skutečně neplavala jediná ryba. Voda byla tak čistá, že kdybych do ní hodil prsten, cestou zpátky bych ho znovu našel. A přesto ve vodě nebylo vidět ani živáčka.  „To není možné", pomyslel jsem si. Tak dokonalá místa, tak úchvatné tůně, ale ryba žádná. A tak to pokračovalo i další hodinu cesty okolo řeky. Prošel jsem každý kousek podél břehu, kam to šlo, tam jsem šel. Ale jediné co jsem viděl, byla prázdná řeka, bez života, tiše tekoucí do svého cíle. Po více jak hodině cesty jsem začínal být opravdu zklamaný. I přesto jsem šel dál. Dál s nadějí, že uvidím alespoň hejno malých střevlí či pár okounů vyhřívajících se na hladině. Náhle jsem se dostal k místu, kde řeka začala téct ještě pomaleji. Křoví podél řeky bylo čím dál hustší a hustší, až se pomalu nedalo chodit podél řeky. Našel jsem však skulinku v těchto keřových hradbách a k řece se nakonec dostal. A v tom okamžiku jsem se zastavil a klečel tak nehybně, až jsem musel připomínat sochu z Karlova mostu. Na hladině bylo vidět hejno malých tloušťů. Stáli tam tak nehybně, stejně jako já. Já zíral na ně a oni zírali na mě. Zdálo se, že o mě nevědí, ale tloušť je ryba velmi opatrná. Jediný můj pohyb a celé hejno bylo pryč.  Nebyl jsme z toho nijak smutný, naopak byl jsem velice rád, že i v takové malé řece, jako je Zlatý potok, jsou nějaké ryby. Co následovalo potom je už vedlejší. Pár tloušťů jsem si chytl a viděl jsem i pár větších kousků. Ale na ten pocit, který jsem měl, když jsem spatřil první tlouště, nikdy nezapomenu. 

  • 0 Na pstruhy s minimem vybavení

    • Hobby
    • od Redakce
    • 10-10-2017
    0.00 z 0 Hlasů

    Pstruzi jsou odjakživa mezi těmi nejpopulárnějšími rybami ať už na talíři či co se rybolovu týče. Nejčastěji je chytáme třemi způsoby: přívlačí, muškařením a na plavanou. Pstruzi jistě zaujmou svojí vysokou bojovností, často vám při souboji vyskočí do výšky přes jeden metr a souboj se pstruhem, který má přes 40 cm je opravdu hezký zážitek. Bohužel dnes už pstruhů není tolik co bývalo, ale i přesto jsou stále místa, kde je můžeme najít hojně. Původní pstruhy potoční začali nahrazovat pstruzi duhový, avšak z mé vlastní zkušenosti mohu říct, že "potočáci" se do našich vodu znovu vracejí.  Co se lovu týče, někteří rybáři udělali z lovu pstruhů skutečné umění. Používají drahé vybavení, několik desítek až stovek druhů nástrah, zejména pak umělých, jako jsou třpytky, kopýtka, mušky a podobně. Takovéto rybáře pak vídáme v "broďákách" uprostřed řeky, s maskáčovými vestami, na kterých mají přichycené své nejoblíbenější nástrahy. Hezká to představa, takhle si zajít na ryby. Takové vybavení však něco stojí, ale přitom by vám stačilo jen opravdu pár základních věcí a výsledky budete mít velmi podobné, neboť pstruh je ryba hladová, dravá a skočí vám v podstatě po všem. Pojďme se tedy podívat na ty opravdové nezbytnosti, které potřebujete pro lov pstruhů při technice vláčení.    Udice a naviják Pro lov pstruhů se většinou používají lehké pruty přímo určené na vláčení. Asi nejlepší volbou jsou pruty okolo 1,6 metru, lze použít i kratší, ale delší prut je dle mého názoru zbytečnost. Jako naviják můžeme použít jakýkoliv menší naviják určený například na řeku či přímo na vláčení.    Vlasec a montáž Bohatě si vystačíme s vlascem 0,18 mm, samozřejmě pokud se chystáte na většího pstruha je třeba trochu přidat. Montáž pro vláčení není žádná věda. Vše co potřebujete je obratlík s karabinkou na kterou pak umístíte danou nástrahu. Dle mého názoru je třpytka tou nejúčinnější nástrahou na pstruhy, pak tedy volíme třpytky o velikosti okolo 1.    Co rozhodně nezapomenout?  Doma byste určitě neměli nechat podběrák (ať už speciální pstruhařský či vám dokonale postačí i krátký podběrák na rybník), peán, nůž či nůžky.   Co na sebe? Já osobně se na pstruhy vydávám v kraťasových plavkách a obyčejném tričku za předpokladu že se brodím vodou. V teplých měsících nejsou třeba ani broďáky, postačí gumové boty do vody, které koupíte u jakéhokoliv rákosníka.    Kam to vše dát? Finální otázkou zůstává kam to vše uskladnit. Já, když se vydávám na pstruhy si dávám záležet, abych toho sebou bral skutečně co nejméně a aby to bylo co nejlehčí. Proto si sebou neberu nic víc než malou ledvinku, kam naskládám krom peánu a nůžek ještě papíry, metr a krabičku od sirek, ve které mám pouze tři třpytky různých barev. Více nástrah sebou neberu, protože to považuji za zbytečnost a v průběhu rybolovu pokud třpytku neutrhnu, tak jí neměním. Pstruzi z mé zkušenosti skočí zkrátka po všem, ať už je třpytka bronzová nebo stříbrná. Podběrák zaháknu za ledvinku, prut vezmu do ruky, nasednu na kolo a hurá na ně.    Jak sami vidíte, na pstruhy skutečně není třeba mnoho věcí a to se mi na pstruhařině neskutečně líbí. Nemusím sebou tahat milion krabiček s nástrahami, žádné vidličky ani číhátka, prostě téměř nic. Dříve jsem nosil batoh na zádech, ale i od něho sem upustil a nahradil jej obyčejnou ledvinkou, jelikož mě po dvou hodinách brodění řekou boleli záda.    Na závěr bych chtěl říct, že je vlastně jedno v čem na ryby jdete. Hlavní je, že vás to baví a že od vody odejdete šťastní a spokojení, ať už ryby berou nebo ne. 

  • 0 Geocaching - těžce nakažlivá zábava!

    • Hobby
    • od Redakce
    • 01-10-2017
    0.00 z 0 Hlasů

    O čem se to lidé baví, když používají slovo "keška"? Jaké krabičky to hledají, kde a jak? Proč k tomu používají telefon a stahují aplikace? Řeč je o stále oblíbenější hře - geocachingu! Geocaching je venkovní zábava určená pro celou rodinu a zejména pro milovníky přírody. Každý účastník se za pomocí navigace a speciální aplikace vydává na místo, kde je ukryt malý poklad - krabička s bločkem pro zalogování. Díky jediné nápovědě můžete hledat nejrůznější velikosti a tvary krabiček skutečně velmi dlouho. Jak a kde se registrovat Na webové stránce geocaching.com provedete jednoduchou registraci, poté si do mobilu stáhnete aplikaci geocaching a můžete začít. Na mapě v aplikace najdete díky zapnuté poloze několik zelených políček, na která když kliknete, odkryjete místo kešky. Jakmile dorazíte na místo a krabičku najdete, zapíšete se do bločku a v aplikaci kešku označíte jako zalogovanou. Takto pokračujete dál a dál, dokud postupně neodkryjete všechny dostupné kešky. Ale pozor, hra je skutečně návyková. Typy keší V geocachingu existuje několik druhů keší. Některé jsou "klasickému uživateli" skryty a je nutno je aktivovat zaplacením určené částky. Doporučujeme začít hledáním klasické keše, ke kterým je snadné se dostat a jejich ukrytí není tak složité. Naučíte se tak poznávat druhy skrýší, některé jsou skutečně důmyslné. Každá keš má zadány své vlastnosti, které najdete po každém rozkliknutí - velikost keše, náročnost terénu a log. Právě díky logům ostatních hledačů se mnohdy můžete dopátrat keše, která vám dělá v hledání problémy. I vy sám můžete po jejím nalezení log v aplikaci zanechat. Co keš skrývá Krabičky keší se dělí podle velikosti a tvarů. Mnohdy může být uzavřená v malé krabičce od starých filmů, někdy je krabička velká jako budka pro ptáky. V krabičce poté najdete bloček na podepsání a někdy také ukryté věci, které slouží např. k přenesení do další keše nebo pro nálezce na výměnu. V krabičce je také tužka, ale není to pravidlem. Proto se na lov raději vyzbrojte vlastní prupiskou. Geocaching je chytlavá zábava pro celou rodinu, kterou je opravdu třeba vyzkoušet!

  • 0 PROČ RYBAŘIT NA MALÉ ŘÍČCE

    • Hobby
    • od Redakce
    • 01-10-2017
    5.00 z 1 Hlasů

    V dnešní době rybáři lemují okraje vodních nádrží, rybníků a řek ve větších městech. Proč taky ne že? Výhod to má hned několik. Můžete zde narazit na pěkné kousky ryb, poznat nové kolegy rybáře a také si hezky odpočinout po práci a nebo vyplnit volný čas v důchodu. Proč bych tedy měl chodit na malý potok, kde ryby nejsou žádné a nebo jsou velmi malé. Opak je však pravdou. Rybaření na malém potoce má zajisté své kouzlo a mnohdy i malý potok překvapí. Pojďme si tedy v následujícím článku říci pár důvodů, proč chytat právě na těchto malý potocích či říčkách.    Malá říčka neznamená malé ryby Ano, ryby žijící v malém prostoru, nedorůstají obřích rozměrů, jak je tomu na přehradě nebo ve velkých řekách. Avšak i takovýto potok, může skrývat svá tajemství. Zejména pak ve svých hlubších tůních hledáme právě tyto zapomenuté ryby, rybáři ještě nepolíbené, divoké a bojovné. Jsou to zejména pak tloušti, pstruzi či okouni, kteří nás často překvapí svojí velikostí v těchto místech. Souboj s takovouto rybou, kde je v každém kousku vody spadlá větev a prostoru pro manipulaci s prutem je také málo, může vyústit až v několikaminutový souboj, kdy výsledek závisí pouze na vaší zručnosti a trpělivosti.   Místa člověkem téměř nepolíbená Ty nejhezčí a nejzajímavější výpravy jsou tam, kam lidská noha vkročí párkrát za rok. Právě na takovýchto místech pak můžeme očekávat ryby, které se s lidskou tváří dosud nesetkali. Taková místa však nejsou pro každého. Často jsou i velmi těžce přístupná. V cestě vám brání kdejaký keřík či větev a dostat se na takové místo je fyziky velmi náročné. A když už se tam dostanete, tak stejně nemůžete nahodit, protože vám v tom brání větve na druhé straně řeky. Přitom jste si zcela jisti, že tohle je to pravé místo, tady bude ta velká ryba. Každý se s tím musí vypořádat po svém. Často je lepší tato místa vynechat a jít dál, ale jen skutečně odhodlaný rybář se rozhodne toto místo vyzkoušet.   Adrenalin na vysoké úrovni Každý rybář to zná. Ten pocit, když zdoláváte velkou rybu. O tomto druhu adrenalinu se však bavit nebudeme. Budeme se bavit o adrenalinu, který "bobkaři" u rybníka nikdy nezažijí. Cesta k zajímavému místu může být velmi nebezpečná, v krajních situacích můžete riskovat i vlastní život. Kolikrát se vám totiž stane, že budete muset jít po strmém svahu, přejít po spadlém stromu na druhou stranu řeky, protože víte, že jedině tak se dostanete k velkým rybám. Přitom stačí jediný špatný pohyb, jediný špatný krok a můžete si způsobit nehezká zranění. Ale je to právě ten pocit nebezpečí, co nás nakonec dobře uspokojí.   Samota a klid v duši Každý z nás občas potřebuje uniknout někam, kde bude jen on sám a nikdo ho nebude rušit. Právě na takovémto potoce, daleko v polích si můžete být jisti, že vás nikdo rušit nebude. Přijde vám, že jste zcela sami a přitom je kolem vás tolik života. Příroda je mocná léčitelka a takováto výprava daleko od civilizace vás zajisté přivede na lepší myšlenky.   Prokažte svoji zručnost a rybářské instinkty Jelikož se vydáte na revír, kde není nic jisté, tak právě zde dokážete to, jak moc dobrý rybář jste. Pokud zde totiž ryby jsou, neznamená to, že se vám je podaří ulovit. Nejdříve musíte najít, kde se ryby skrývají. Může se vám stát, že půjdete kilometr podél břehu a rybu nepotkáte ani jednu. Nejspíš jste je vyplašili a nebo na tomto úseku zkrátka nejsou, přitom víte, že v takovéto tůni prostě ryby být musejí. A tak jdete dál a takto se to opakuje několikrát. Pak však narazíte konečně na první stíny ve vodě. Je to hejno tloušťů, kteří sbírají hmyz z hladiny. První krok jste zvládli. Našli jste první ryby, teď je zde však část druhá. Rybu přelstít a zdolat. Musíte být velice opatrní a pohybovat se potichu. Pokud uděláte vše, jak se má, výsledkem bude krásná, divoká ryba z malé říčky.

  • 0 Jak vybrat vosk na tvorbu svíček

    • Hobby
    • od Redakce
    • 30-07-2017
    0.00 z 0 Hlasů

    Ačkoliv je pravda, že koupit si svíčku v obchodě je mnohem rychlejší a jednodušší, udělat si svou vlastní je docela jiný pocit. Jistě, musíte vybrat barvu, velikost, tvar, dekoraci, dokonce i typ vosku, ale až vám bude na vaně přímo na očích hořet s láskou vyrobený umělecký kousek, přiměje vás to minimálně k úsměvu. Mezi nejčastější typy vosku patří parafín, včelí vosk, gelový vosk a sója, ale záleží jen na vás, jak chcete, aby svíčka vypadala. Ať tak či onak, o zábavu vás žádná volba nepřipraví. Jako u všech ručních prací ale platí jedno zásadní pravidlo – nebuďte zklamaní, když nedostanete přesně ten vysněný kousek, jaký jste očekávali. Vždycky se můžete zlepšit. Volba vosku Vždy je dobré vědět, že v každé kategorii najdete hned několik různých typů. Hlavní věc, na kterou se musíte při výběru zaměřit, je teplota tání. Podle ní se můžete rozhodnout, zda zvolit vosk, který vydrží i v teplejší místnosti v celku nebo naopak, ve větším chladu bude svíčka normálně hořet. Druhů je skutečně mnoho, uvedeme si však informace pouze o třech nejzákladnějších z nich: parafínu, včelím vosku a sóje. Parafín je nejpopulárnějším typem vosku a také nejlevnějším, což je pravděpodobně jeden z důvodů, díky kterém je tak oblíbený. Jedná se o látku na bázi petroleje a k dostání je buď v různých směsích či čistý. Mnoho lidí preferuje spíše vosk ve směsích. Tento materiál vám odpustí spoustu chyb a není třeba tak dlouhá příprava, proto se vřele doporučuje hlavně začátečníkům. Pro zdatnější tvůrce svíček je však lepší pracovat s čistým voskem. Včelí vosk patří mezi dražší varianty. Mnoho lidí ho nerado používá pro nízký bod tání a lepkavost, záleží však na individuálních preferencích. Na druhou stranu má však širší spektrum barev, než parafín. Pro perfekcionisty a začátečníky se nehodí, ale pokud máte rádi abstrakci a nevadí vám se zašpinit, tento typ vosku je možná právě pro vás. Sója získává na popularitě s rostoucím celosvětovým hitem ekologie a ochrany životního prostředí. Tento materiál je biologicky nezávadný a obnovitelný, což jsou nesporné výhody. Nepatří ale zrovna mezi tuhé materiály, pro práci s ním jsou nezbytné formy.

  • 0 Bez čeho se neobejde žádný fotograf?

    • Hobby
    • od Redakce
    • 08-07-2017
    0.00 z 0 Hlasů

    Rádi fotíte a už se vašemu koníčku věnujete delší dobu? Chcete svoji tvorbu posunout o kus dál a vytvářet opravdu kvalitní snímky? Bez talentu a citu pro fotografování se samozřejmě neobejdete, ale existují různá příslušenství, bez kterých se žádný správný fotograf neobejde a která s fotografiemi dokážou udělat zázraky. Každý, kdo se fotografováním zabývá, ví, že základem je kvalitní digitální fotoaparát a objektiv, popřípadě více různých objektivů. Tyto dva nástroje jsou považovány za samozřejmost a fotograf bez nich nedá ani krok. Jedná se ale o poněkud drahou záležitost a existují i jinačí způsoby, jak své snímky vylepšit i bez neustálého kupování nových fotoaparátů a objektivů. Bez čeho se tedy fotografové neobejdou? Stativ Focení z ruky je sice pohodlná záležitost, ale občas není zdaleka tak efektivní jako focení se stativem. Občas potřebujeme vysoce kvalitní snímky, bez jakékoliv chybičky. Stačí aby se nám jen trochu klepala ruka a celá práce ztrácí na kvalitě. Jednoduchým řešením tohoto problému je stativ. Fotografie nebudou rozmazané a mohou vypadat přesně tak, jak chcete. Sice stativ nemůžete nosit všude, protože vhledem k velikosti a váze se jedná o poněkud nepraktickou záležitost, ale pokud je opravdu potřeba, kvalitu vám zaručí. UV filtr Obecně jsou filtry takové malé zázraky, které dokáží kvalitu fotografií mnohonásobně zvýšit. UV filtr je jeden z těch nejzákladnějších a každý fotograf by měl zvážit jeho koupi. V první řadě slouží jako mechanická ochrana, a tak nehrozí žádné poškození objektivu nebo prasknutí čočky. Další funkcí tohoto filtru je, že je na fotografiích potlačeno ultrafialové záření, které snímky zkresluje, takže dokáže odstranit jeden z rušivých prvků. Sluneční clona Slunce se často stává fotografovým nepřítelem. Existuje spousta nástrojů, které se právě na problém se světlem zaměřují. Jedním z nich je právě i sluneční clona. Ta se snaží zamezit vzniku nechtěných odlesků v objektivu, takže se s použitím sluneční clony nemusíte bát žádných odlesků, které dokážou fotografie občas skutečně znehodnotit. Její další, vedlejší funkcí je mechanická ochrana, takže se nemusíte bát ani toho, že by byl váš objektiv nějakým způsobem poškozen. Polarizační filtr Dalším zázrakem je právě polarizační filtr. Ten dokáže fotografiím dodat větší sytost barev a tím posunout vaši tvorbu zase o úroveň výš. Zvýšení sytosti barev pomocí polarizačního filtru funguje tak, že tento filtr eliminuje všechno odražené světlo, které je na fotografii nežádoucí, takže se už nemusíte tolik spoléhat a zaměřovat na pozdější úpravu fotek v editoru. Paměťové karty Může se to zdát jako hloupost. Každý přece vlastní paměťovou kartu a používá ji při fotografování. Jenže občas se stává, že někde kartu zapomeneme nebo ji ztratíme. Někdy nám také může na kartě dojít místo a zrovna nemáme, kam fotky přesunout a smazání fotografií prostě nepřipadá v úvahu. Proto se vyplatí vlastnit více paměťových karet a vždy nosit jednu navíc, kdyby se něco přihodilo. Stát se může cokoliv. Samozřejmě existuje spousta dalších nástrojů, které dokážou práci fotografa posunout na další úroveň. Každý sám zjistí, jak kvalitu svých fotografií může zlepšit a také sám usoudí, kolik je do toho ochoten investovat. Občas se to vyplatí, občas zase ne. Každý sám uzná za vhodné, jak se svou vášní pro fotografování naloží.

  • 0 Akvaristika není nuda aneb rady pro začínající chovatele rybiček

    • Hobby
    • od Redakce
    • 08-07-2017
    0.00 z 0 Hlasů

    Pohled na nádherně osvětlené akvárium plné života je dávno objevený trik nejen jak vylepšit své bydlení, odbourávat stres, ale také jak splnit sen mnoha dětem, které touží po svém zvířecím mazlíčkovi. Ano, s rybkami se sice příliš nepomazlí, ale pozorování rybího světa a nácvik péče o živého kamaráda udělá radost mnoha dětem, ale také dospělým. A my vám uděláme radost pár tipy do začátků...   Pozor, začínáme! I když se už už těšíte na nákup barevných rybiček, začít musíte jak se říká od píky. A to výběrem vhodného akvária. Mnoho začínajících chovatelů dělá první a zásadní chybu v tom, že si pořídí příliš malé akvárium, v domnění, že péče o ně bude menší – opak je však pravdou. Každá rybka potřebuje dostatek prostoru a hlavně vody. Pokud ji nedopřejete základní a kvalitní životní prostor, brzy odplave do rybího nebe a vy velmi pravděpodobně na akvaristiku zanevřete. Proto se nebraňte do začátků akváriu o minimálním objemu 10 litrů a více. Nahoře i dole by mělo být stejně široké, zapomeňte na koule či podivné tvary – jejich čištění a údržba by vás brzy přestala bavit.   Umístění akvária ani výběr ryb rozhodně nepodceňujte Rybky, ale především vodní rostliny, potřebují dostatek světla, rozhodně však ne sluneční světlo – to by vám napáchalo nepěknou zelenou spoušť v podobě řas. Místo k umístění akvária volte také v klidné části místnosti, některé rybky jsou příliš lekavé a zbytečně by je mohl nadměrný pohyb či otřesy stresovat. Při výběru rybek, které se zabydlí ve vašem akváriu buďte obezřetní. Chápeme, že si chcete vybrat ty, které se vám líbí, myslete však také na to, že ne všechny rybky spolu dokáží žít v harmonii a stejné pravidlo platí i o výběru rostlin. Nezapomeňte také na vhodnou velikost a množství rybek - na jednu rybku počítejte 1 litr vody na 1 centimetr její délky.   Pravidelná péče je základ I když s rybkami nemusíte třikrát denně na procházku, přesto údržba akvária vyžaduje čas a trochu té energie. Péče začíná už při samotném krmení rybek. Krmivo jim dávejte raději méně a častěji, aby vše stihly spořádat a na dně vám nehnily zbytky, navíc překrmování rybkám nesvědčí. Výměnu vody v akváriu provádějte zhruba jednou týdně, ale nikdy neměňte všechnu vodu najednou – postačí vyměnit zhruba její třetinu. Nepodceňujte ani tzv. zaběhnutí akvária – kdy jej plně zařízené ponechte žít vlastním životem alespoň měsíc a až pak vyrazte na nákup vysněných rybiček.

  • 0 Benzínové sekačky

    • Hobby
    • od Redakce
    • 29-06-2017
    0.00 z 0 Hlasů

    Benzínová sekačka sice už dnes není nejnovějším výkřikem módy, ale přesto se hodí na chaty, chalupy a do venkovských stavení. Hodí se všude tam, kde je třeba obsloužit opravdu velký prostor – zahradu, louku, trávu kolem rodinného domu nebo třeba višňový sad. U benzínových sekaček máme na výběr ze dvou různých možností, a sice variantu s pojezdem nebo bez něj. S pojezdem si ušetříte práci s obsluhou, bez pojezdu uvádíte sekačku do chodu vlastními silami (prostě něco ve stylu klasického dětského kočárku, každý to už jistě měl někdy na starosti). Druhá varianta je u nás k vidění jistě častěji, dílem i proto, že je na trhu dostupná za vynikající ceny. Benzínová sekačka se hodí na větší prostranství, ale také tam, kde se nechcete omezovat elektrickým kabelem a kupovat sekačku s provozem na elektřinu je vzhledem k prostorám, které je třeba posekat, zcela zbytečné. Benzínové sekačky s pojezdem jsou vhodnější pro ženy nebo lidi, kteří chtějí mít zahrádku jako radost. Pojezd může mít pohon na zadní či přední kola – první možnost má při sekání trávníku větší efektivitu, ta druhá je ale o poznání pohodlnější, dílem i proto, že se snadno zatáčí a nemusíte pořád startovat motor. Oba modely však mají jedno společné, rychlost pojezdu lze maximálně regulovat, v závislosti na terénu, kde mohou být drny nebo kopečky a vzrůstu trávníku. Co motor benzínové sekačky? Dnes nenarazíte asi na nic jiného, než je moderní čtyřtaktní motor, který má výkon klasicky mezi 4 a 7 HP (4 HP se hodí spíše pro sekání trávy kolem domu, 5 HP už je spíše lepší využít na chalupě, kde sekáte občas a tráva je tedy docela vysoká a hrubá atd.). Při výběru vhodného modelu dopřejte sluchu životnosti, výkonu, spotřebě, hlučnosti, snadnosti startování a případně i ekologii. I zde platí staré známé pravidlo, že kvalita něco stojí, ale budete s ní podstatně spokojenější a koupíte si výrobek, který bude sloužit klidně i hezkou řádku let. Levnější typy benzínových sekaček neumožní práci ve svahu, protože by se kvůli mazání rozstřikem vylil olej tam, kam nemá. Pokud hodláte pracovat ve svažitém terénu, pořiďte si raději sekačku vyrobenou s tlakovým mazáním. Moderní sekačky se také startují až mimořádně jednoduše. Mají totiž automatický sytič, takže nemusíte startovat hrubou silou, kterou někteří zahrádkáři prostě nemají a nastartovat sekačku je pro ně někdy až nadlidský výkon spojený s až herkulovským úsilím. Pozornost věnujte i výběru kvalitního koše na trávu, ten by měl mít ideálně kapacitu odpovídající prostorám, které chcete udržovat. Dbejte i na konstrukci skeletu sekačky, plastový nimrod dlouho nevydrží, ale kvalitní kov poznáte na první pohled.

  • 0 Fidget spinner – letos absolutně TOP nejlepší dárek za vysvědčení

    • Hobby
    • od Redakce
    • 28-06-2017
    0.00 z 0 Hlasů

    Malé, lehké, přesto téměř nenápadné „točítko“, které si podmanilo srdce dětí i dospěláků. Pokud váháte, čím odměnit své děti za letošní vysvědčení, a jakou hračkou jim zpříjemnit velké prázdniny, vsaďte na tento kouzelný fidget spinner, po kterém touží každé dítě od školky až po vysokou.   Seznamte se s hravou vrtulkou...   Ač se to může zdát neuvěřitelné, hitovka letošního léta, kterou pořídíte už od stokoruny, vůbec není módním výstřelkem, který byl objeven v letošním roce. Světlo světa spatřil finger spinner, jak je také někdy nazýván, již v roce 1993, návrat ve velkém stylu však zažívá až nyní.   Není však jen tak obyčejnou hračkou, ale také antistresovou pomůckou, díky které se dokáže vaše dítko i vy lépe soustředit, zlepšíte si paměť a zklidníte nejen nervózní prsty, ale také mysl. Dokáže se nejen pořádně roztočit, ale také zatočit se stresem, úzkostí a vnitřním napětím – nepřekvapí vás tak, že pomáhá nejen dětem s ADHD, ale také dětem trpícím autismem.   Fidget spinner v akci   I když se vám zcela jistě podaří fidget spinner okamžitě roztočit mezi prsty, balancovat s ním však na jednom prstu či hřbetu ruky – to už chce pořádný trénink. Vaše dítko se tak řádným zkoušením pořádně zabaví a díky tomu, že je spinner malý, lehký a skladný si jej snadno může vzít na delší cestu autem, a s jeho pomocí vám všem bude lépe ubíhat čas při čekání na úřadech či u lékaře.   Roztočit spinner až do neuvěřitelných 7 000 otáček, udržet jej točit se co nejdéle a také zvládnout balancování a točení na bradě, čele, uchu, nosu i dalších částech těla, to už jsou kousky a triky, se kterými vaše ratolesti budou rozhodně chtít zazářit.   Vyberte si svůj fidget či finger spinner   Ať už chcete vašim dětem dopřát pořádnou zábavu, pomoci jim odnaučit okusovat si nehty či sami na sobě toužíte vyzkoušet účinky spinneru v boji v odvykáním kouření, z nepřeberného množství velikostí, tvarů, typů i barevných potisků a alternativ si jistě vybere každý.   Základní a také nejlevnější typy spinnerů jsou z plastu, pořídit si však můžete i kovové, svítící ve tmě, podsvícené, blikající či pozlacené varianty, se kterými můžete směle založit i zajímavou sbírku proti stresu.

Copyright © 2013 - 2018 All-bazar.cz s.r.o.